Rozhovor s leteckým záchranářem Janem Bublou

LZS je nedílnou součástí Zdravotnické záchranné služby Ústeckého kraje, zasahuje v podobných případech jako tým s lékařem ve voze Rychlé lékařské pomoci (RLP). Vrtulník ovšem přináší výhodu vysoké rychlosti dosažení postiženého a to i v místech bez přístupových komunikací i ve vyloženě nepřístupném terénu. Pohled z ptačí perspektivy navíc výrazně zvyšuje šanci postižené rychle najít. Tyto výhody jsou dobře uplatnitelné právě vzhledem ke geografickým vlastnostem Ústeckého kraje. Správné zapojení letecké záchranné služby do poskytování přednemocniční neodkladné péče má svá pravidla a je řízeno operačními středisky.

 

Kdy přichází Váš čas, za jakých okolností vyrážíte do terénu?

 

Pravidla nasazení LZS jsou dána obecně platnými pravidly a doporučeními odborných společností a každý operátor tísňové linky 155 je zná. Každá konkrétní situace ale vyžaduje své. Obecně se dá říci, že vrtulník létá tam, kde je potřeba rychlý zásah lékaře, a to hlavně u kritických stavů, kde je čas velmi důležitým faktorem. Zasahuje ale také společně s pozemními posádkami u vícečetných postižení zdraví (dopravní nehody), nebo přebírá od pozemních posádek pacienty vyžadující rychlý a/nebo šetrný transport na specializované pracoviště. Je rovněž nasazován v místech, kam se sanitní vůz vůbec nedostane - skály, lesy, voda apod.

 

Můžete uvést nějaký konkrétní případ?

 

Příliš konkrétní být nemůžeme, jistě chápete, že jsme vázáni určitým stupněm mlčenlivosti. Typický zásah pro LZS je ale například obec vzdálená od nejbližší základny ZZS, velmi závažný stav, například náhlá zástava oběhu, kde rozhodují o šancích na přežití vteřiny!, a vrtulník schopný dosáhnout pacienta o několik minut! dříve. Jiným klasickým typem zásahu je například pád paraglidisty na Rané, postižený je velmi pravděpodobně vážně zraněn a leží v prudkém svahu kopce daleko od příjezdové komunikace. Přístup odspodu po zemi je náročným výkonem, šetrný transport dolů do vozu ještě těžší. Výsadek posádky z vrtulníku přímo k postiženému a jeho následná evakuace podvěsnými nosítky ušetří spoustu tolik potřebného času a přinese komfort postiženému, což je obojí ve prospěch vývoje jeho zdravotního stavu.  

 

Je běžné, že kraje podporují leteckou záchranku tak jako Ústecký kraj?

 

Kraje jako zřizovatelé zdravotnických záchranných služeb jistě pečují i o LZS, ovšem taková podpora jako od kraje Ústeckého, je v ČR výjimečná. Zejména díky tomu se v posledních letech podařilo vycvičit a materiálně vybavit LZS Ústí nad Labem a její posádky, stejně jako spolupracující letecké záchranáře z řad HZS, pro plnohodnotnou schopnost zasahovat v nepřístupném terénu horolezeckými technikami. Nyní je LZS schopna pomoci lidem s náhlým postižením zdraví rychle a efektivně prakticky kdekoliv, ať už jsou to skály, lesy, nebo konstrukce, a tyto techniky jsou v praxi aktivně využívány. LZS je rovněž připravena na pomoc lidem v oblastech zatopených povodněmi, které nás v posledních letech tolik trápí. Tyto činnosti jsou velmi náročné na odbornost, sehranost týmu a tedy pravidelný trénink, a proto jsme velmi vděčni za to, že finanční, organizační i morální podpora ze strany Ústeckého kraje stále trvá.

 

Co pro Vás podpora Ústeckého kraje znamená?

 

Dobrou víru, že co dobré se dá z výhod vrtulníku využít, se s podporou využívá, funguje a bude fungovat dál. 

 

S čím jste spokojeni a co by se podle Vás mělo do budoucna zlepšit? 

 

Nikdy nebudeme úplně spokojeni, stále je a bude co zlepšovat. Žijeme v dynamicky se rozvíjejícím světě a neustále reagujeme na změny a potřeby ve společnosti i medicíně. Jasnější pravidla, průhlednější vztahy a opravdová snaha spolupracovat na všech úrovních by tomu výrazně pomohla.

 

Jaké dovednosti musí ovládat letecký záchranář, aby mohl kvalitně plnit své poslání?

 

Musí být v první řadě vzdělaný a zručný zdravotník (lékař, zdravotnický záchranář) se správnou motivací k výkonu povolání. Musí mít splněnou odbornou způsobilost pro práci ve vrtulníku HEMS a radiofonii, oprávnění k práci ve výškách a k práci s vrtulníkem nad volnou hloubkou. Důležité je, aby měl smysl pro týmovou práci, pevné nervy, schopnost se rychle přizpůsobit neustále se měnícím podmínkám; nezbytné jsou i určité fyzické předpoklady a dobrá fyzická výkonnost. Práce v LZS je hodně srdeční záležitostí.

 

A teď něco osobnějšího. Proč jste si zvolil tuto profesi?

 

Dodnes to neumím pojmenovat. Jen vím, že takhle se cítím být na správném místě, být celým člověkem, konfrontován s radostí i smutkem, úspěchem i zmarem, životem i smrtí. Cesta byla ale mnohem prozaičtější. Prostě jsem potřeboval vystudovat nějakou odbornost a souhra náhod mě dovedla k záchranářství, na škole už bylo jasné, že to byla trefa.